V jako VICTORIA a den D

V roce 2013 jsme se s přáteli rozhodli vydávat internetový časopis „D-éčko“, D jako demokracie. Šestého šestý k demokracii neodmyslitelně patří, stejně jako ke svobodě a vítězství. Přesněji byli jsme dva a tak trochu laikové v této oblasti, postupně se k nám přidali další dva, snad aby jeden z těch dvou nakonec časopis rozložil, po té, co jsme mu věnovali síly a energii. Jistou roli v té destruktivní fázi hrála i nemoc, pravdou je, že když měl časopis začít sloužit a nést plody, na podzim 2014, zhasl docela. Poslední číslo vyšlo přesně 6. 6. 2014, k 70. výročí dne D, tady je editorial z něj:

Červnové vydání bude plné slova „den“, vzpomínáme 70. výročí dne „D“, dne vylodění vojsk v Normandii 6. 6. 1944, významného zlomu dění 2. světové války, kdy ono vítězné „V“ začalo postupně získávat zpět území Evropy. Den velkých ztrát na životech, postup po malých krůčcích vpřed po plážích, které jsou určeny k jiným účelům, než zabíjení. Vzdejme úctu všem, kteří tímto peklem prošli, padli, viděli umírat své kamarády, museli se zabíjení účastnit, ač válku nikdo z nich nevolil dobrovolně. Přímých pamětníků dne „D“ ubývá, tehdejším mladým chlapcům je dnes kolem 90 let. Každý z nich, i ti, kteří se zastavili na hranici věku 18—25—xx let, všichni by nám jistě vzkázali: „Važte si míru a nedopusťte zabíjení mezi lidmi. Každá válka jednou končí, dění od jejího začátku po ukončení je nelidské, hloupé a ničím neopodstatněné. Vítězství jsou mírové deklarace a dohody. Vítězte každý den, nejlépe každý sám nad sebou, pomáhejte v tom i svým bližním. Teprve takto bude ono „V“ naplněno a hodno všech zbytečných obětí válek.“ Je mi velkou ctí, že mohu psát úvodník právě do čísla, vycházející v den 70. výročí dne „D“ a mohu jistě prozradit, že datum vydání bylo cílené. Nějaký čas také tento den slavím narozeniny.  Nezbývá než popřát všem, aby nejen narozeniny, ale každičký den prožívali v míru, kruhu svých přátel, blízkých a všeobecné spokojenosti. Pokud Vám D-éčko přinese kousek radosti, budeme rádi. Zdenka

Věřím, že další internetové deníky, třeba Publius News,  budou mít delší trvání než naše D-éčko a ono „V“ je, i nás čtenáře, dovede ke kýženému cíli, minimálně nastoupí onu cestu vize a vyplní obrovskou mezeru na mediálním trhu. Cíl nevidím jako vítěznou pásku přetrženou finišem vítězícího běžce nebo vybubnováním na netu, bude spíš harmonickým tichem, které se rozprostře krajem po dlouhém štěkání děl a šrapnelů trhající uši, duši i těla. Ne, v naší zemi nemáme válku klasickou, válku armád, o to více se věnujeme té verbální a mediální, o to více „armády“ prolínají, vzniká přeběhlictví a partyzánské oddíly. Díky výnosnosti verbální války je mír upozaděn a poválečné usilovné budování odsouváno s dopadem na naše následovníky. Je smutné, že předávané dědictví, zejména v rovině kulturních hodnost, je právě válka verbální, místy studená a místy žhavá.

Kdy vlastně vzniklo ono vítězné „V“ a kde?

Zdenka Wagnerová, 5. června 2017