Trocha počtů

Kdyby někdo řekl, pojď ke mně pracovat, dostaneš plat a 67% z něho je mých. Šli byste k němu dělat? Ani náhodou, ale! Takto hluboce nás daní stát. Nevěříte a věříte na pohádku o 15% dani z příjmů, je to lež. Ve skutečnosti se jedná o 22% a snad jako jediná se počítá opravdu z příjmů, nikoliv z příjmů minus výdaje.
Aby člověk měl pocit, že kdo mu říká pravdu vlastně lže, máme k dispozici mzdu hrubou a superhrubou. Z hrubé mzdy se platí daně 67%, ze zbytku 33 % původní mzdy pak ještě platíme daň spotřební a DPH. Divíte se, že žijete? Ano, je velký matematický zázrak, stát si vezme vašich 70-75% v daních a jako prémii vám přidělí pár zákazů, samozřejmě pod velkou pokutou.
No a my je za to volíme!

Až bude opět někdo vzpomínat, že státní kasa je prázdná, ptejme se: Jak je to možné? Platili jsme dosti:

  • 31,5% na sociální pojištění (6,5 % zaměstnanec, 25% jeho zaměstnavatel)
  • 13,5% na zdravotní pojištění (4,5 % zaměstnanec, 9% jeho zaměstnavatel)
  • 22% daň z příjmu, ve skutečnosti 15% ze superhrubé mzdy
  • 10-15-21% sazby DPH
  • 13-27% daň spotřební. U benzínu, vína, piva, cigaret.

Ale to vše je legrace proti tomu, co se s vybraným objemem uděje v rámci státního rozpočtu. Začne se to dělit, čtvrtit, porcovat a přidávat tam, kde je toho nejvíc, protože tam to „má efekt“, kdo by podporoval chudé a tak hloupě, ochotně a neznale platící občany, kteří mají naprosto jiné starosti, třeba jak ze zbývajících 25% původního platu zabezpečit stařičké rodiče, protože stát na to nemá.

Pokud člověk finančně nevychází, označí se za finančně negramotného. Přitom má jednu výplatu, nekřesťansky daněnou, několik dětí a rodiče – seniory. Pokud stát nevychází, nestane se nic, půjčuje si dál, nesplácí a ještě o tom s nadšením píše do novin.

Tato matematická nehoráznost je nám servírována jako: „odhodláni řídit se osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců“, ale takto by bylo možné citovat další a další články Ústavy ČR a LZPS, kdy „lid je zdrojem veškeré státní moci„, jen je poněkud bezmocný, nenaučil se jednat ve svůj prospěch a prospěch svých nejbližších.

Nechá se odírat i nadále, „národ sluhů“ nebo si konečně zvolí své zástupce a vládu?