Napříč rokem 2019

Ctnost je cestou k blahu. Máme sedmero neřestí a sedmero ctností; pokora, střídmost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost, činorodost. Ctnost je středem mezi dvěma krajnostmi, například štědrost jako střed mezi rozhazovačností a lakotností.

Jak ale dostat ctnost do politiky?
Rok 2019 začal dobře, téměř všechny novoroční projevy, tedy alespoň ty zásadní, zmiňovaly pokoru.

Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem. Zdroj a původ citátů  blaho , sedmero neřestí a ctnostípokora

Foto: Sedmikrásky

Následují články, které si vlastním obsahem zaslouží výsadu nežít pouhý život jepičí, ale být tady s námi nejméně po celý rok. Od onoho „CO S TÍM“  se letos dostáváme k „JAK TO UDĚLAT, neméně důležité bude „CO POTÉ“. K článkům jsou nebo budou přidány související články, převážně z dílny ZET21.

Ochrana před veškerým zmatkem

Maxmilián Kašparů: Kdykoliv sloužím mši svatou, tak v posledním oddíle je prosba: „Bože, chraň nás před veškerým zmatkem.“ Protože zmatek, v něm se dá lovit těmi nejhoršími harpunami. Když se člověk dostane do zmatku, tak koná špatné, nerozumné a povrchní věci. Zmatek je velkým nepřítelem pozitivního lidského jednání, a totalita lidských práv povede ke zmatku, a kdo v něm bude lovit, to si také konkrétně nedovedu pojmenovat.

Související články: 1.  Genesis, kapitola první    2.  Zmatek

Církev je na straně národa (Dominik Duka)

Pastýřský list:  Děkuji vám! Mohli jsme vidět již shrbeného starce kardinála Františka Tomáška, který se tolikrát v životě musel ptát: „Proč?“ Který mohl klást Bohu otázku: „Proč?“. Tento muž víry a morálního charakteru, který se formoval v nekonečné řadě zkoušek, mohl říci slova, která platí a která chci opakovat: „Církev je na straně národa!“, a to i v širším slova smyslu.

Související: 1. Až dospěje a dokáže odmítnout zlo a zvolit dobro (Novoroční promluva  2019

Dlouhodobý morální rozvrat společnosti a hospodářská krize vyvolaly Velkou protikorupční revoluci. Bohumil Doležal

Novoroční nadělení   Uvnitř „formální demokracie“ touto cestou vznikal zárodek policejního státu s lidskou tváří, který sice až do roku 2013 neměl sílu se plně prosadit, ale dokázal „standardní“, „tradiční“ demokratické politice trvale a účinně sypat písek do soukolí. Teprve dlouhodobý morální rozvrat společnosti a hospodářská krize (nijak zvlášť mohutná) vyvolaly Velkou protikorupční revoluci, která pak v letech 2013-18 „zkostnatělou demokracii“ prakticky rozmetala.

Obdobné téma. Články jako by spolu komunikovaly…: Publius – Proč tolik té nenávisti

Václav Havel zde chybí, ale Václav Klaus tady je.

Bohatí versus chudí: Dnes chybí osobnost jako Václav Havel. Společnost je rozdělena a záleží teď jen na nás, zda-li se této situace chopí diktátor nebo diktátorská skupina, která pod pláštěm sjednocení bude řešit svoje zájmy anebo se objeví někdo, kdo se vší pokorou bude tím, který bude umět jednat s oběma skupinami. Je totiž velmi nemoudré, aby byl někdo z debaty vyloučen, ať si ti druzí budou myslet cokoli…… Václav Havel zde chybí, ale Václav Klaus tady je.

Související články: Vyvolej někde zmatek a pak to tam ovládni – článek

O mezích liberalismu v teorii a v praxi

Marian Kechlibar   … aneb proč jsem se s uplývajícími léty pozvolna přestal hlásit k označení „liberál“ a proč si myslím, že evropský liberalismus má zásadní, zanedbaný, možná fatální problém.

První příčinou v seznamu je skutečnost, že za uplynulá léta a desetiletí se praktický rozsah pojmu liberalismus, a zejména složení množiny lidí, kteří sami sebe za liberály označují, posunul kamsi, kde to nemá s původním obsahem klasického liberalismu mnoho společného.

Druhou příčinou v seznamu jsou pochybnosti o tom, zda má smysl snažit se ten liberální koncept prosazovat mezi lidmi, kteří o něj nestojí.

Třetí a poslední ze série důvodů, proč jsem pozvolna oddriftoval od liberalismu, je možná trochu povrchní, ale přeci jen dost palčivý. Je jím naprostá absence velkých osobností na scéně; myšlenková i personální stagnace celého směru….. Liberalismus generoval úžasné osobnosti v 19. století, rovněž v první půlce dvacátého. Ale po druhé světové válce tuto schopnost začal pozvolna ztrácet a posledních cca dvacet let je to opravdu bída. Na místo vizionářů a myslitelů nastoupili spíš údržbáři.

Svět stojí na prahu další revoluce a tři cesty řešení

Michael Žantovský Na druhé straně evropský systém regulací, omezení a dotací brzdí růst, zkresluje ekonomické prostředí a chová se často samoúčelně jako prostředek udržování a posilování unijních struktur a jejich moci. Bez dramatické reformy Evropské unie nemůžeme uspět ani jako Češi a Moravané, ani jako Evropané.

_______________________________________________________________________
Nyní starší článek,  jehož slova a myšlenky neztrácejí na naléhavosti ani aktuálnosti.

Konec historie…? aneb Houston

Naše expanze vede k příslušným sebeobranným krokům civilizačních celků jiných, které svou historií, svým vývojem dospěly k hodnotovým a civilizačním systémům, lišícím se od toho našeho, a těchto systémů se naprosto pochopitelně nehodlají vzdát. Oni se brání a brání se dobře. My se nebráníme, protože jsme přecenili sílu naší nadřazenosti *), která je v určitých sférách evidentní. Nic nás však neopravňuje přivlastňovat si pozici nadřazenosti absolutní, nic nás neopravňuje k tomu z této pozice přizpůsobovat ony „jiné“ obrazu našemu. To , na co však právo rozhodně máme, je to, co charakterizuje lidstvo od prvopočátků: bránit svůj kmen, své území, své bohy, tedy naši civilizaci, chcete-li. To neumíme, byť jsme nepředstavitelně silnější než ti ostatní. Za obranné akce býval vždy plně odpovědný náčelník kmene a jeho družina. Při vší úctě, k vědomí této odpovědnosti, natož pak ke schopnosti ji prakticky realizovat, se současná politická vrstva, míněno v rámci celé západní civilizace, ani neblíží. Na druhé straně se ovšem zdá, že se lid cítí ohrožen, a tuto vrstvu, kterou si platí svými daněmi, přestává pokládat za schopnou řešit právě tento základní úkol na ni kladený , plynoucí ze samotné podstaty lidského společenství (kmene, státu, civilizace) – toto společenství bránit.

______________________________________________________________________________

Máme se ptát, máme hledat, nabádají filozofové a myslitelé. Bezpochyby poté přijde doba skládání. Pro ty mladší, kterým je pojem stavebnice pojem neznámý, nebo zapomenutý jako ona pokora, čeká nás LEGO nebo puzzle, ovšem v rozměru lidském. Tato stránka je pokus o takovou stavebnici, z níž za určitých podmínek může vzniknout něco víc – porozumění době v níž žijeme. Bez onoho porozumění není pravděpodobné ani možné provést změny k lepšímu – k blaženosti. Bez porozumění bychom se stále pohybovali na oněch mezních bodech (krajnosti a trapnosti) místo hledané schůdné cesty.

Zdenka Wagnerová, ZET21, 2. ledna.2019

Puzzle

  • Národ je rozdělen na bohaté a chudé, za Zemana a proti němu, Babišovce a antibabiš, na většinu a spoustu menšin, na věřící a nevěřící, na vegetariány a ty druhé.
  • Mezi jedněmi a druhými je různě hluboký příkop, jedněmi prohlubován, druzí se snaží jej zasypávat.
  • Kdo bude tím, kdo se vší pokorou bude tím, který bude umět jednat s oběma skupinami?
  • Církev je na straně národa.