Na kterou strunu račte hrát?

„Politici  udělali  nejhorší  co  mohli,  politiku zpopularizovali, ale tak aby se lid bavil, nikoliv aby ji  lid chápal“, napadne  posluchače, slyší-li politologa  v  TV  vysvětlovat  proč  právě  nyní amnestie profesionálního vraha.

Vláda zde není od toho, aby chápala co lid chce, ale aby  mu  vysvětlila, že se strašlivě mejlí„, řekl Bo. Do.  v  jednom pořadu načež byl, jak už  bývá zvykem, překřičen  druhými nebo je téma svižně ukončeno.

Náš děj se odehrává na poli jedné ze tří státních mocí – moci výkonné. Ta se sestává z prezidenta a vlády. Článek 68 Ústavy ČR vymezuje odpovědnost vlády:

 „Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně„.

Na druhé straně prezident odpovědnost vymezenou nemá, Čl. 54 odst. 3 hovoří takto:

Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný„.

Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat za přestupek nebo jiný delikt„, říká článek 65, odst. 1. U prezidenta se tedy předpokládá, že není delikvent a dbá slibu, který složil lidu, který stejně jako my předpokládá jisté morální předpoklady.

Slib prezidenta republiky – čl. 59, odst 2: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.

Ale v zájmu všeho lidu není ani likvidace novinářů doma či v zahraničí, ani odkládání povinností plynoucích z Ústavy, konkrétně tyto dny populární článek 74. Protože pan prezident dbá zájmů lidu a lid se rád baví, místo „nudných míst“ kořenu vládní krize v ústavě, nabídl lidu satisfakci – story amnestie profesionálního vraha. Akci která baví lid a živí sledovanost médií. Tady se dostal pan prezident do střetu vlastních zájmů, nemá rád novináře, ale lid se chce bavit a jak jinak než plody médií? Politika má být reálná a pragmatická, pro účel zábavy máme seriály, různá show, divadla, kina, knihy, sportovní stadiony, šašky atd. V momentě kdy začne bavit politika široké masy, zpravidla vznikají revoluce a ruku v ruce s nimi přestávají platit pravidla. Ale nemusíme jít až k revolucím, lid zajímají skandály celebrit a hádky politiků, tak nějak vzniká mýlka, že správná politická pavlač nad močálem mravní bídy je to pravé ořechové.

Kdo tedy vysvětlí veřejnosti, kde došlo k pomýlení a proč? 

Závěr: Nevyváženost státních mocí, nesourodost volebních zákonů, nekompatibilita  odpovědností a provázanost státních mocí není našim duchovním dědictvím. 

Zdenka Wagnerová, 18. května 2017