Mediální trapnosti

V původním slova smyslu značí „médium“ něco jako prostředek, zprostředkovatel. Přeneseno na tzv. „masmédia“, tedy média „hromadná“, jedná se o jakési zprostředkovatele informací o určitých dějích přenášených k jejich příjemcům, tedy čtenářům, divákům, uživatelům internetu a podobně. Z hlediska teorie informace, jejího přenosu a teorie komunikace se zdá být vše v pořádku a žádoucí. Jenže…

Je zde obrovské a neustále bobtnající „jenže“.  Stane-li se děj, řekněme e, má jistou objektivní hodnotu, naprosto nezávislou na pozorovateli o. Tento děj působí na pozorovatele způsobem, který ho vede k jistému zpracování o tom, jak se děj projevuje, a to z hlediska tohoto pozorovatele. Toto je již proces výrazně subjektivní. Je-li tímto pozorovatelem prvek (redaktor, zpravodaj) masmédia, přistupuje k tomu prvotně subjektivnímu dojmu korekce, kterou nazveme koeficientem atraktivity, tedy a. Ten je rozhodující pro umístění v hierarchii „prodeje“ informace. Masmédia jsou, totiž, povahy komerční a odbyt jejich zboží, jímž jsou informace, záleží právě na oné atraktivitě, a to přímo úměrně. Zpravodaj má tedy zákonitě tendenci informaci jím předávanou do příslušného masmédia náležitě „korigovat“ v tomto směru. Dalšími prvky masmédia je informace dále modifikována a formou výstupních kanálů expedována k příjemci r. Příjemce tuto již značně deformovanou informaci akceptuje, a to opět velmi subjektivně, případně na jejím základě provede korekci svého dalšího chování. Základní problém tedy spočívá v oné „dráze“ informace od děje e k příjemci r. A to jsme neuvažovali případ, kdy prvek masmédia už sám dostává zprostředkovanou informaci o ději od přímých pozorovatelů, tedy již značně modifikovanou subjektivním zpracováním těchto přímých pozorovatelů děje. Děj se odehrává v nějakém reálném prostoru R, informace o něm se však šíří v prostoru informačním, tedy virtuálním V. Problém je v tom, že ke koncovému příjemci r, se informace dostane ve značně modifikované formě. Tato informace může mít vliv na chování příjemce r, a toto chování může způsobit nějakou akci, pro změnu opět v reálném prostor R. Tato informace může být natolik modifikovaná, že reakce příjemce je chybná, neadekvátní, dokonce i život ohrožující. Nejškodlivější jsou v tomto směru deziformace, tedy buď úmyslně vytvářené mylné informace, jejichž cílem je vzbudit v množině příjemců chování, které vyhovuje tvůrcům této dezinformace, nebo neúmyslně vytvořené dezinformace chybou masmédia. Tolik kybernetika.

V první půli května jsme byli svědky dvou takovýchto neúmyslných dezinformací. První z nich se týkala nového velvyslance USA v ČR, který je u nás se zájmem očekáván. Pan Stephen King, který byl v této souvislosti v médiích jmenován, je osobou v republikánských kruzích velmi známou. Vyhraněný konzervativec, „nenáviděný“ demokraty, příslušník tvrdého jádra Republikánů. Zpráva byla šířena jako relevantní, byla uvedena zpravodajským serverem, který má určité renomé. Aby se nakonec ukázalo, že se údajně jedná o jinou osobu téhož jména, také Republikána ale ne z Iowy ale z Wisconsinu. Z ostudy kabát, protože i naše politické kruhy se snažily s panem kongresmanem Kingem navázat kontakt, a ony byly upozorněny na to, že se jedná patrně o omyl, neboť pan kongresman o ničem neví. Chybný zdroj, nedostatečně „odzdrojovaná“ informace, úmyslná dezinformace? Těžko říci, nejspíše však poněkud neprofesionální postup redakce serveru.

Druhá dezinformace je vyloženě způsobená profesionálním selháním zpravodajů, přesněji komentátorů pro změnu jiného zpravodajského serveru. První zahraniční cesta prezidenta Trumpa byla „bolestínsky“ komentována jako téměř zrada na „pramáti západní civilizace“ tedy Evropě. Na to jsem sarkasticky reagoval tím, že nyní se ona Evropa spíše stává svým vlastním hrobníkem. Jádro problému je ale jinde. Trump zahájil návštěvu na Středním východě, patrně nejvýbušnější části současného světa. A to v Saúdské Arábii, která je vším možným kromě toho, že by byla jakýmsi vzorem demokracie. Pronesl tam zásadní projev k muslimům, jímž se de facto vymezil vůči světovládné doktrině, kterou reprezentoval jeho předchůdce Obama. Nehodlá se plést muslimům do jejich stylu života a vyzývá je ke spolupráci v boji proti terorismu. Autor bolestínského komentáře ovšem opomněl „maličkost“. 25. května 2017 se koná v Bruselu v centrále NATO summit všech hlav a předsedů vlád států Severoatlantické aliance. Tam se prezident Trump setká najednou se všemi představiteli oné oplakávané a zhrzené Evropy, takže jakápak zrada? Chybka se vloudila a komentátor si neprostudoval plán Trumpovy cesty.

Dlouhá léta varuji před slepou důvěrou k informacím, které přinášejí sdělovací prostředky. I ty veřejnoprávní. Zdá se, že jakési „křivení“ (anglicky „spining“) informací tak, aby vyhovovaly jakémusi od pohledu „nadpozemskému“, daleko více však skupinovému záměru, je již naprosto nezbytnou součástí práce těchto z největších škůdců veřejného prostoru. V době internetu je o něco málo snadnější si nacházet skutečnost, schovanou za mediálním zpravodajstvím. Chce to však trpělivost, znalost základů informační analýzy, kontextu a historie komentovaných událostí a také angličtiny, v níž je většina nadnárodních informací dostupná v různých interpretacích. Co však s informacemi tuzemskými, po nichž „světový pes“ ani neštěkne? Především pochybovat, pochybovat a zase pochybovat. Jak říkal René Des Cartes „Dubio ergo cogito, cogito, ergo sum“, tedy, „pochybuji, tedy myslím, myslím tedy jsem“. Říká se tomu základ kritického myšlení.

Otakar Vychodil, 25. května 2017

______________________________________________________________________

RNDr. Otakar Vychodil – 1992 poslanec ČNR, po zániku Československé federativní republiky a přijetí ústavy České republiky 1993-1996 poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, místopředseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.