Hra na elity a prostý lid

Olomouc, Horní náměstí 11. března 2018

To co lidé v dnešní době potřebují je respekt. Respekt k názorům toho druhého, i když s ním nesouhlasím.

Máme po inauguraci, postrádala ráz státnický, nepovznesla se nad malost a nepřinesla nám vizi příštích 5 let.

Chystali jsme akci u Trojice, těsně před ní přišel na Zapomenuti.cz (ZET21) následující text.  Rozhodně dobrý lék pro zklidnění, dobrý pro to držet se a být nad věcí a cítit se jako součást společnosti. Dovolila jsem si důležité partie zvýraznit.

Zdenka Wagnerová, 14. března 2018

Politika v čase postním

„Tak nám zas pasovali pana presidenta, paní Millerová“ řekl Švejk po návratu z hospody.

„Paní Hořejší to taky říkala v koloniálu, pane Švejk, jen to slovo bylo jiný – něco jakože ho  impregnovali nebo tak…“

„Vono to vyjde nastejno, hlavně že ho nezastřelili“ odtušil Švejk a s hekáním si zouval boty.

„A taky říkali v krámu, že  v projevu zase napadnul ty , co dělaj noviny, to médium. Prej mu taky utekli ňáký poslanci z tý slávy..“

„Taky jsem slyšel“, řekl Švejk, když si konečně sundal i druhou botu. „Vono totiž jim to asi přišlo dlouhý,.. A nebo a to bych se jim nedivil  – dostali žízeň.“

„Prej je spíš naštvalo to s těma novinářema. A že se vůbec nechce polepšit náš pan president..“

„To víte paní Millerová – já to dycky říkám, starýho psa novým kouskům nenaučiš. Proto já obchoduju hlavně s mladejma psama….  No hlavně že se  tam nepoprali. To by bylo při takový slávě opravdu nedůstojný…“.

Tak tedy máme po inauguraci a máme staronového právoplatně zvoleného pana presidenta České republiky. Ten znovu nezapřel svou nelásku k novinářům a nebyl takzvaně nad věcí, aby tak mohl přednést projev ryze státnický. To trochu, zdá se,chybělo i lidem, kteří ho volili. Na straně jedné měl v mnoha ohledech pravdu. Také je velkou devizou pana prezidenta Zemana, že ač mluví spatra – když pak se čte jeho projev v novinách –  má to smysl a má to formu.   Ovšem druhá stránka této věci je, že jsou příležitosti, kdy je vhodné se povznést a přinést vizi. Republika přece jen v tomto roce oslaví sto let …  Z tohoto důvodu mě potěšil následný krátký projev předsedy Poslanecké sněmovny pana  RadimaVondráčka.

Čas postní je důvodem, aby se i lidé, kteří vyznávají křesťanskou víru zamysleli, jak přispět k budoucnosti této země. I v církvích se v poslední době vymezují někteří duchovní  proti zvolení Miloše Zemana prezidentem.  Je to v pořádku a patří to do demokratické společnosti. Právě v církvích bychom však měli klást důraz na účast laiků při každém rozhodování. A tak mi chybí, že toto je opomíjeno. Je možné, že většina duchovních nějaké aktivní skupiny byla voliči pana Drahoše. Ale stejně tak je možné, že většina laiků byla voliči pana Zemana. Co s tím? Převychovávat ty takzvaně „nerozumné“? To je bláhový nápad.  Kdysi na počátku sedmdesátých let v čase normalizace chodili po domácnostech agitační dvojice. Myslím si, že to bylo před volbami. Když přišli k nám, táta naštěstí někde za domem cosi betonoval a maminka jim nabídla čaj a buchty. Poseděli, popovídali o počasí a odešli. Na politiku nedošlo. Stačilo, když seděli u stolu a proti nim na stěně visely dva portréty, které tam byly od doby, kdy byl dům na konci padesátých let dokončen. Portréty Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše. To co lidé v téhle době potřebují je respekt. Respekt k názorům toho druhého, i když s ním nesouhlasím. A tedy také respekt k výsledkům demokratických voleb. Pak nebudou ani křesťané vypadávat ze své  proklamované role těch, kteří své bližní milují a chápou. Zakladatel křesťantví nikdy nehrál hru na  elity a  prostý lid. Proto jej takzvané elity tehdejší doby odmítly, proto byl vlastně o velikonocích ukřižován.  Mysleme na to  v čase postním.                        Karel Filip, člen NSK 1897, fa