„Fenomén“ Babiš ??

Jsou Současné události, svojí kvalitou příliš se nelišící od legendárního projevu Miloše Jakeše na Červeném Hrádku, opravdu nějakou anomálií, mající jediného strůjce, ďáblova zplozence, kterého postačí odstranit a bude vše vyřešeno, že nebýt jeho raketového nástupu po zoufale zpackaném policejním puči, kdy byl odstraněn předseda vlády, vše by plynulo v poklidu dál? Měl jsem to „štěstí“ být u některých zásadních událostí polistopadového vývoje buď přímo jako jejich osobní účastník, nebo jim velmi blízko. Nejsem tedy odkázán na oceány hloupostí, která na toto téma chrlí různé instituce a vůbec ne na to, co si o těchto událostech mysleli, či myslí novináři, historikové, politologové a podobně. S několika spoluúčastníky těchto zásadních dějů jsme si několikrát, zdrceni neuvěřitelně hloupou interpretací událostí, které měly většinou úplně jiný průběh i důsledky, říkali, že budeme nuceni napsat knihu „Jak to bylo doopravdy“ – takovou tu saturninovskou interpretaci skutečnosti. Pak jsme ale vždy, pamětlivi moudrého britského „nejlepší, co mohu pro lidstvo udělat je to, že své paměti nenapíšu“, od těchto záměrů raději upustili. Zdá se však, že situace dosáhla takového stádia, že bude nejspíš nutné tuto Kancelář pro uvádění historických událostí na pravou míru uvést v život.

Z mých dlouhodobých zkušeností a kontaktů se zmiňovanými událostmi vyplývá jediné: Andrej Babiš není žádným sui generis prvkem, není žádným hybatelem událostí v pravém slova smyslu. Je jen pouhým střípkem zrcadla české nadějně se rozvíjející demokracie rozbitého na padrť a zároveň logickým důsledkem chyb jeho předchůdců, nás, kteří jsme nebyli schopni těmto chybám zabránit, nevyjímaje. Troufnu si kacířsky říci, že úvodní chybou par excelence byl samotný dnes již téměř mýtický její „samet“.  Silnou a nekompromisní logiku najdeme i v dějích následujících od rozpadu OF a ČSFR přes klausovské „Sarajevo“ (letos je tomu 20 let – ten čas letí…), opoziční smlouvu, nástup Špidlů, Paroubků, Grossů, Topolánků, etc., obecně jakéhosi „second handu“ stranických sekretariátů, které de facto „pouze“ aplikovaly neskutečnou moc, kterou jim dává Ústava České republiky tím, že je v čl. 5 Hlavy 1 „Základní ustanovení“ de iure konstitucionalizuje:

Článek 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Ve spojení s čl. 18 Hlavy 2 „Moc zákonodárná“ o způsobu voleb do Poslanecké sněmovny pak vzniká „trhavina“, která by rozmetala i daleko stabilnější systémy, než je ten náš:

Článek 18
(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.

Občan tedy hned v úvodu z Ústavy mizí a moc je předána politickým stranám – to ony nabízejí kandidátky, do nichž může volič zasahovat pouze velmi omezeně. Vše vrcholí nehorázným populismem Parlamentu, který do Ústavy, úplně jinak koncipované, zavedl přímou volbu prezidenta. Můžeme pouze děkovat Bohu, že dopustil, že se tento od počátku špatný systém zatím projevuje pouze takovými „pseudofenomény“ jako je Andrej Babiš, který určitě dobře nedopadne, podobně jako dobře nedopadl jeho „prekurzor“ Vít Bárta s jeho Věcmi veřejnými. Je to pouze projev prohlubující se degenerace, která může vést k nepříjemným společenským turbulencím a totální ztrátě společenské důvěry v jakoukoliv politiku. To by ovšem byl stav tragický, protože politika v platónovském pojetí je nezbytnou podmínkou fungování společnosti. Bez politiky společnost hyne, a to buď v chaosu, nebo v diktatuře (podle Platóna „tyranie“). Mementem nám budiž to, že v Platónově stupnici nevhodnosti uspořádání společnosti je diktatura poslední, tedy nejméně vhodná. Těsně před ní pak – demokracie, s nebezpečnou tendencí stát se diktaturou…

Otakar Vychodil, 4. května 2017

_______________________________________________________________________________________________

RNDr. Otakar Vychodil – 1992 poslanec ČNR, po zániku Československé federativní republiky a přijetí ústavy České republiky 1993-1996 poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, místopředseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.