Evropa a EU

Evropa se chová jako velké rozmazlené děcko. Toto napadne čtenáře po komentářích a reakcích nad summitem NATO, pořádaném v květnu za účasti D. Trumpa *).

Titulky typu Na USA a Brity se už spoléhat nemůžeme. Musíme se bránit sami, míní Merkelová zaplavují tisk, následované citací médií z proslovů „vybraných státníků“:

 

Evropa by se podle Merkelové měla konečně postavit na vlastní nohy, i když by stále měla udržovat přátelské vztahy s USA a Británií a „pokud to jen trochu půjde i s Ruskem a dalšími zeměmi”. „Ale za svou budoucnost, za svůj osud musíme bojovat sami jako Evropané,” dodala kancléřka a předsedkyně Křesťanskodemokratické unie (CDU)……. Zvláštní důraz Merkelová ve svém proslovu položila na dobrý vztah Německa s Francií pod vedením nového prezidenta Emmanuela Macrona. Tuto pasáž projevu ocenilo publikum podle německého tisku několikaminutovým potleskem……..„Kde může Německo pomoci, Německo pomůže, protože Německu se může dařit dobře jen tehdy, pokud se bude dařit Evropě,” dodala Merkelová. 

Pak ale přichází glosa na Publius News – Čí je EU? a nutně se vybaví otázka, která se vkrádá několik let a souzní dílem s tou, která je v glose položena: Proč V4 mívá na určité věci jiný názor než ostatní země EU a proč to vadí hlavně Německu?

Co se vybaví pod pojmem: „konečně postavit na vlastní nohy“ z úst německé kancléřky? Marshallův plán a rozdělené Německo, Mnichov a třicátá léta minulého století, německá spojenectví, německý úpadek po 1. sv. válce nebo růst po 2.sv válce? V neposlední řadě pak otázka na naše historické vazby byť jen morální.

Německo se tedy rozhodlo, že je plnoleté a zjistilo, že se nemůže spoléhat jen na partnery, což by bylo chválihodné, ale vzápětí vyhlašuje, že vyráží do obranného boje. Před čím se chce bránit? Pokud jsou jeho jediná obrana sankce, pak oznámení vyspělosti je předčasné. Rozhodně však by se k němu měli vyjádřit další členové EU a státy Evropy. Německo ani Angela Merklová nemohou být po procitnutí v dospělost rozhodujícími mocnáři. Právě s tím má  V4 přetrpké zkušenosti. Stejně tak Anglie, dílem Francie, Řecko a všichni, kteří se nedobrovolně ocitli v kleštích ohrožení. Na Anglii však nevstoupila noha nacisty, dílem jejich odhodláním k obraně a dílem že jsou ostrovní země.

Je násilím, myšleno v rovině institucionální a státní, finanční vyhrožování? Jsou násilím například podmíněná krácení dotací nebo hospodářské sankce? Poslední otázka: Mluvila Angela Merkelová ke svým straníkům, německým občanům, k občanům EU nebo celé Evropě?

Doufejme, že není vše tak horké jak se uvaří a média zveličují, obracejí skutečnost pro vyšší čtenost a  více či méně nás drží ve stavu napětí, šoku a napjatosti mezinárodních vztahů. Taková studená válka unionistů. Více o tom hovoří například článek „CNN-faktor“ z 31. 5. 2017: http://publius.cz/analyzy/ Nejde o to, že by člověk měl strach, stane se co se má stát a rozhodnou to mocnosti, jde o to, že bezmocně koukáme kam se zase vracíme, ani se neptáme proč se vracíme do lůna nesnášenlivosti.

Zdenka Wagnerová, 1. června 2017

_________________________________________________________________________

*) Po summitu sedmi nejvyspělejších ekonomik světa (G7) v italské Taormině, který poznamenaly neshody s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v oblasti životního prostředí či migrace, vyzvala v neděli německá kancléřka Angela Merkelová k větší soudržnosti Evropy. Zážitky posledních několika dní ji prý přesvědčily, že doba, kdy se Evropa mohla plně spoléhat na jiné, je už pryč…. Z článku Novinky.cz citovaného v úvodu.

Kdo se nepostaví politice USA, je spoluviníkem, prohlásil německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel……..  z článku welt.de. „Dochází nám vůbec, co se děje?„, ptá se česká čtenářka.