Entuziasmus nebo drobná denní práce?

Drobná denní práce, vytanula mi na mysli ta práce posledních pěti let. Sobota 19. ledna 2013 byla plná dění a nadějí, dnes ji připomnělo několik vzpomínek. Stejně jako letos jsme měli před sebou prezidentské volby, konaly se Kulaté stoly a Velký sněm na Míráku. Kolem toho všeho spousta příprav vzrušených debat, víry a nadšení. Také obav, obavy se vesměs vyplnily a nadšení sublimovalo…

Stává se, že některé články po určité době mizí, o tyto bych nerada přišla, tehdejší dobu a lidi držela naděje. Pár vzpomínek na leden 2013.

I. Velký sněm – náměstí Míru 19. ledna 2013

Jako první ze všech řečníků na Velkém sněmu představil své vize renomovaný ekonom NERVu Pavel Kohout, který svou změnu politického systému popsal ve své knize Úsvit. Dnes těm, kteří přišli do Národního domu na Vinohradech vysvětlil své teze živě a sklidil za to potlesk.

Kohout v úvodu svého vystoupení popsal současný marast.“ Předseda vlády nemůže odvolat ani ministra, protože se musí poradit s koaličními partnery, což vede k pletichám a ke vzniku korupce,“ uvedl.

Podle Kohouta je jediným možným řešením přejít na prezidentský systém, kde prezident bude zároveň odpovědným předsedou vlády. Dále by měla být zavedena přímá jednokolová volbou poslanců, kteří budou zároveň odvolatelní. Senát by neměl být zrušen, ale povýšen na roveň Sněmovny. Podstatné je taky financování. „Stát musí sestavovat rozpočet vyrovnaný na základě skutečných příjmů,“ uvedl Kohout další podmínku Nové Ústavy.

„Výměna vlády nemá cenu, protože korupci generuje systém. Nemá ani cenu zakládat nové strany,“ vysvětloval postup přeměny Kohout. Podle něj tyto změny však nejde prosadit ani demonstracemi. „ Na plné ulice oni neslyší, petice nejsou účinné, v současnou chvíli je inflace petic. Pište poslancům dopisy. Napište jich tisíce. Když budeme psát všichni to samé, oni se s tím začnou zabývat,“ uvedl Kohout.

 

II. Kulatý stůl

Ve stejný den dopoledne se v domě odborů konala akce – Kulatý stůl, kde se sešli nadšenci občanského dění z celé republiky. Přepis mého 2 minutového vystoupení (53-55 min) je uveden níže. Video: https://www.youtube.com/watch?v=CZkNHNMsqd4

Zajímavé úseky: 31-45-52-1:00-1:15-1:45

„Pokud nebudeme věřit v lidi, nemusíme řešit demokracii….“, Miloš Cach

III. Výňatek z článku Pavla Kohouta: Menší zlo jako občanská povinnost

Nyní nás ovšem čeká druhé kolo prezidentských voleb. Jak se zachovat?

Nebudu dělat propagandu ani Zemanovi ani Schwarzenbergovi. Pokud jste pevně rozhodnuti volit jednoho nebo druhého z nich, nemusíte číst dále. Pokud stále váháte, zde je můj pohled.

Zeman je pro mě nepřijatelný a Schwarzenberg rovněž. Oba mají některé zásadní názory, se kterými nebudu nikdy souhlasit a které pokládám za chybné a zlé v samotné podstatě věci. Názorová neshoda je pro mě zásadní. Je mi jedno, s kým kamarádí Zeman nebo jak je to s paní Schwarzenbergovou. Volit nebudu ani jednoho z nich – kvůli principu.

Není v tom nic osobního, ale ani jednomu z nich nemůžu dát svůj hlas, aniž bych si připadal jako zmanipulovaná ovce.

Kdo volí menší zlo, přiznává svoji nesvobodu a dává najevo občanskou nezodpovědnost. Zlo se nemá volit, ať je menší nebo větší. Na komunistickou floskuli o „občanské povinnosti“ je třeba zapomenout.

Znova zdůrazňuji, je to můj subjektivní pohled. Pokud toužíte po brzkém zavedení nových evropských daní a pokud obecně máte rádi vysoké daně, pak klidně volte Karla anebo Miloše, jak se vám líbí. Stejně skončíte ve stejném stádu. Ale nežádejte po mě totéž, prosím.

Můj hlas bude započten do procenta volební neúčasti. Pokud vám tyto hlasy přijdou ztracené, není tomu tak. Míra volební neúčasti ukáže, zda v příštích volbách bude prostor pro slušnější kandidáty s jiným názorem. Slušnější kandidáty, kteří nejsou napojeni na kmotry a šíbry. S názorem, který je více nakloněn svobodě jednotlivce. Volební neúčast znamená v případě těchto voleb hlas pro budoucnost.

Nemusíte nutně souhlasit, ale zkuste se alespoň zamyslet.

http://www.pavel-kohout.cz/clanky/mensi-zlo-jakozto-obcanska-pov

 

 

________________________________________________________________

Video – 53. minuta, délka hovoru 2 minuty včetně představení.

Jmenuji se Zdenka Wagnerová, KCO, jsem z Olomouce. Hlásím se tedy k bodu asi o pět bodů zpět, protože pořád řešíme to stejný. Souhlasíme s bodem 1 a dále, za nás říkám: Musíme mít vizi, vizi CO DÁL…. následuje hučení v sále, „kvůli tomu tady jsme…“, přesto pokračuji:

Všichni víme, že máme statistiky, máme analýzy. Analytici hodnotí co bylo, existuje ale i analýza vize, té se musíme věnovat. A říci si to v bodech, v jednotlivých bodech, abysme tomu všichni rozuměli, aby tomu rozumněli lidi. A aby lidi hlavně věděli PROČ chceme, aby tato vláda nebyla, protože parlament (není rozumět). Jestliže my nabídneme, že řešení máme, ty lidi se změní. Protože lidé se bojí toho, že se dělá nějaká revoluce a že se neřeklo, co bude dál……. další vstup moderátora: „Nezlobte se, ale opakujete, co už tu bylo …“.

„Dobře, ale teď jsem u podstaty věci. Mám to spolknout nebo můžu pokračovat? … povoleno.

My potřebujeme projekty. Oběma rukama plácám do stolu, tep asi 195, v očích mlhu, v zoufalství, že po 2 hodinách a 250 km cesty máme útrum s analýzou, vizí i projekty. Pokračuji: Předkládat projekty, protože jestli si myslíme, že změnou politiky, že nám to něco přinese, že to přinese něco pro stát, mít se dobře, mít bohatý stát, tak tím se to nestane. My musíme začít dělat, předkládat projekty a pracovat na nich….

Shodneme se na projektu, který má význam? Nemusí být tákhle velký, stačilo by …..

Nebyl čas ani prostor poděkovat za pozornost, nebyl čas udělat za větou tečku. Moderátor pokračuje: „Jistě, mluvili jsme tady o volebním programu, pan Seiber (Eda) byl na řadě …..“. Pokračovalo se v úvahách o vládě, volebních programech, přestože jsme několikrát byli upozorněni, že my nemáme sílu zákony předkládat. Všichni jsme to mysleli dobře, ale šli na to špatně. Nebo jsme tehdy jen začínali, byli netrpěliví, ….