Březen, měsíc protestů?

Výběr z článků, jejichž obsahem je nalezení cesty „kudy to jde“, nebo jak tomu být mělo. Cestou dialogu, neb  jak pravil sociolog:
V rámci demokratické diskuse neexistuje dobrý nebo špatný názor, ale dobrý a špatný přístup. Pokud se snažíme ukázat, že naše řešení je lepší než řešení soupeře, je tvrdá diskuse tím nejlepším, co může nastat. Pokud je našim cílem urážet, ponižovat a zneuctít soupeře, nemáme v diskusi co dělat.“
______________________________________

Říká se, že v demokracii rozhoduje „vůle lidu“. Jenže lid není žádná posvátná modla: lid jsme my, každý z nás, já, vy. A proto se taky lid, jako my každý zvlášť, může mýlit. Zároveň platí, že lid (tj. každého z nás) je možné přesvědčit o správné a dobré věci. Přesněji řečeno, v demokracii je nezbytné se o to snažit. Neexistuje tedy žádná povinnost „respektovat“ ty, co vyhráli, ale naopak povinnost tvrdě a zásadně je kritizovat všude, kde je to třeba.
Problém přitom není v demokracii, ale v demokratických politicích odleva doprava, kteří tomu vývoji nedokázali – společně – zabránit.  Z čehož plyne: je třeba rehabilitovat demokratickou politiku. Veřejné protesty a praktická politika se v dnešní době a v odporu proti Babišově velefirmě  navzájem potřebují a měly by spolupracovat.
Definice toho, co je demokracie a na čem by měla stát, se nedá řešit na náměstích a na facebooku. Zároveň platí, že pokud v tom nebudou mít jasno a shodu ti, kteří tam vystupují, budou všechny protesty na nic. To, co tu můžu dát k dispozici, je jen jakési moje osobní krédo: věřím v liberální a demokratické zásady organizace společnosti, postavené na myšlence lidských a občanských práv, tak jak byly vymezeny v osvícenství a obohaceny socialistickým hnutím druhé poloviny devatenáctého století. A věřím, že naše demokracie přitom staví na duchovních základech křesťanské Evropy, především na myšlence rovnosti lidí (před Bohem) a na víře v nekonečnou hodnotu jedince (nesmrtelné lidské duše). Tyto základní hodnoty platí i v dnešním nenáboženském a sekulárním světě.
Rehabilitace demokratické politiky, jak z toho všeho plyne, se nemůže odehrát jen na náměstích a na facebooku. Bude chtít spoustu „politické práce drobné“, jak říkal Masaryk, a bude trvat ne týdny nebo měsíce, ale roky. A je tu pořád riziko, že se nepovede. Jinudy však cesta nevede.

Pohrdání politiky en bloc je pouhý derivát babišovského „doposud nám vládli politici, co nemakali a kradli“. To, o co dnes jde, je obnova základních demokratických institucí, parlamentu a dalších zastupitelských sborů, výkonných orgánů, a posílení nezávislé soudní moci. Je to práce na léta a bez politiků a politiky se neobejde. Nepolitičnost znamená bezbrannost.
Veřejný protest je politikum – B. Doležal https://echo24.cz/a/SBkKe/verejny-protest-je-politikum

Zatím u nás … na Rynku u Nejsvětější Trojice, Olomouc 11. března 2018
2. března jsme si naplánovali tuto akci a tak jsme ji i provedli. Mezi tím proběhla celostátní demonstrace 9. března, proto v názvu „pokračování“.

Olomouc – 11. března, akce pořádaná ZET21, z.ú. za spolupráce některých olomouckých stran
https://www.youtube.com/watch?v=k81JdP7-Q2g

Aby Hvězdy nevznikly, musí se politický systém naplnit. Těmito slovy Jana Stráského jsme zahajovali demonstraci za ZET21.

Jaké největší chyby se za 25 let udělaly? …..  Dobře, ale které to jsou? Třeba že máme jednu stranu, která má ve volbách třicet procent. A k tomu bezpočet dalších stran s malými zisky. Říkám schválně bezpočet, protože když to půjde takhle dál, může to být klidně padesát malých stran. Česká republika, respektive Československo, má své zkušenosti s četnými politickými stranami z první republiky a mám pocit, že děláme zase stejnou chybu. Plebejci se nedomluví, tak vyhlásí novou stranu. To považuji za chybu. V parlamentu máme devět stran. Rozdíly pěti stran jsou marginální a výsledkem je, že se na ničem nedohodnou. Je to problém, který nevyřešily tyto volby, ba dokonce bych řekl, že tyto volby ho udělaly.

Ale ano. A proto jsem nakonec z politiky odešel. Protože začaly vznikat malé strany a to nemá cenu. Je pravda, že se to musí asi celé pojmout nějak nově, ale nevím jak. Předtím jsem to věděl, ale teď už ne.

Ale ti lidé to chtějí! Asi si myslí, že jsou tu všichni blbci a jeden božský člověk… Naštěstí udělal jen 30 procent. Až mu dají 52 procent hlasů, musíme zničit demokracii nebo do smrti poslouchat jeho, protože tam zůstane. To je zcela vážný problém.

Tohle je podstatná otázka. Dříve se myslelo, že musí být dobrý volební a stranický systém. Dnes to neplatí. Stačí člověk, kterého nikdo nezná, ale když teď vystoupí, dají mu lidé nejvyšší počet hlasů. Takže my nehledáme volební systém. Naopak nevolební. Máme za sebou několikery volby a vždy bychom našli novou hvězdu, která vyšla. Některá zapadla rychleji, jiná pomaleji. Aby hvězdy nevznikaly, potřebujeme, aby se politický systém naplnil.

Celý článek: //nazory.e15.cz/rozhovory/strasky-az-babis-ziska-dvaapadesat-procent-musime-znicit-demokracii-nebo-ho-do-smrti-poslouchat-1341675

 

Poznámka k chystaným protestům aneb Za co má nyní význam demonstrovat
Na pondělí 9. dubna se chystají v Praze, Brně, Ostravě, Plzni a Karlových Varech veřejné protesty. Nejodvážnější a politicky nejslibnější název bude mít brněnská a plzeňská demonstrace: „NE Andreji Babišovi ve zneužívání moci“. Pražská a ostravská má název „Praha (Ostrava) nechce trestně stíhaného premiéra, který byl agentem StB“ a karlovarská „NE agentům Stb a SNB ve vysokých politických funkcích“.
Je pozoruhodné, že organizátoři protestů vyjmenovali v popisu akce snad všechny podružné a zástupné důvody, proč by Andrej Babiš neměl být premiérem. „Plně respektujeme výsledky demokratických voleb a přednostního práva hnutí ANO ve tvorbě vlády. Nesouhlasíme pouze s osobou a činy Andreje Babiše,“ zdůrazňují pořadatelé na Facebooku. „Ne estébákům a esenbákům ve funkcích. Ne extremismu, ne rasistům, ne zlehčování zločinů komunismu a nacismu,“ zní motto akce.
Nevadí tedy, že vítěz demokratických voleb principiálně pohrdá parlamentní demokracií a demokratickými institucemi? Nevadí, že není definitivně schopen sestavit legitimní vládu jinak než s kolaborující částí ČSSD a s podporou extremistů? Nevadí, že jsou nám tu před očima rušeny zbytky polistopadové liberální demokracie a nastolovány „Nové pořádky“? Vadí Babišovo trestní stíhání a estébáctví, „estébáci, esenbáci, extremisté, rasisté a zlehčování zločinů komunismu a nacismu“. Jako by šlo o nějakou pietu a ne o dnešní skutečnost.
Organizátoři se odvolávají na petiční akci „Milion chvilek pro demokracii“, s jejímiž myšlenkami se plně ztotožňují. Ta požaduje, aby se Andrej Babiš vzdal funkce premiéra. Jenže jaký má smysl vyzývat k rezignaci vítěze demokratických voleb, jejichž výsledky plně respektujeme stejně jako „přednostní právo hnutí ANO ve tvorbě vlády“? Vždyť si to protiřečí. O co bude lepší vláda hnutí ANO bez jeho předsedy a majitele?
Připadá mi, že organizátoři nejbližšího velkého veřejného protestu, tak jak ho ideově pojali, ignorují realitu: tedy současné události, politickou situaci a její vývoj. Nejvýznamnější událost tohoto týdne, odstranění ředitele GIBS Michala Murína trestně stíhaným oligarchou a autoritářem, evidentně nikoho netrápí a nezneklidňuje. Na Murínovu podporu a proti babišizaci policie občanští aktivisté žádnou demonstraci nesvolali a zjevně se k tomu ani nechystají. Místo toho se šíří alibistický výklad, že špatný je jak Babiš, tak Murín. Nejde přitom o nic menšího než o snahu Andreje Babiše zprivatizovat Policii ČR a učinit z ní nástroj k prosazování jeho politických, mocenských i obchodních zájmů. Kladivo, které může brzy dopadnout na každého z nás a obzvlášť na ty, kterým se nebude život v „Babišistánu“ zamlouvat. Střet zájmů související s oligarchovým trestním stíháním v případu Čapí hnízdo je proti tomu druhořadý problém.
Personální čistka v GIBS a kroky k plíživému vytváření policejního státu jsou to nejdůležitější, proti čemu má v tuhle chvíli význam veřejně protestovat. Druhým, stejně důležitým terčem protestů by měla být kolaborace politiků z demokratických stran s Babišem. Proti obojímu je ovšem třeba demonstrovat hned a ne až za dva týdny.
Jan Scheinost, 24. 3. 2018 (příspěvek KOD na FB)

Výzva „Za 5 dvanáct“ je krok správným směrem
Zdá se, že občanská iniciativa „Milion chvilek pro demokracii“ si konečně vytkla správné politické cíle a v nové výzvě s názvem „Za 5 dvanáct“ je jasně a zřetelně formulovala. Za vážné důvody k demonstracím, včetně chystaných veřejných protestů 9. dubna v řadě velkých českých a moravských měst, označila tyto důvody: „Půl roku po volbách dělá vláda bez důvěry čistky ve státní správě; Půl roku se tato vláda opírá o hlasy komunistů a rasistů; Půl roku má ….. Dnes se nabízí otázka, jestli je opravdu „za 5 dvanáct“ a ne už 5 po dvanácté.
Jiná věc je samotná petice „Milion chvilek pro demokracii“. V ní se píše: „My, níže podepsaní, pokládáme za nepřijatelné, aby 70 let po komunistickém puči a 29 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!“…..  Rovněž požadavek, aby se Andrej Babiš vzdal funkce, nemá z politického hlediska valný význam v situaci, kdy prezident Zeman jasně deklaroval, že jej i podruhé pověří sestavením vlády a jmenuje premiérem.
Kdyby byly v petici „Milion chvilek pro demokracii“ uvedeny tytéž požadavky a argumenty jako ve výzvě „Za 5 dvanáct“, rád a s čistým svědomím bych k ní připojil svůj podpis. Takto bohužel nemohu, protože v tom nevidím žádný smysl……
Teď půjde o to, jestli se organizátorům veřejných protestů podaří propojit jejich úsilí s demokratickou politickou opozicí, jak je k tomu vyzývá Klub na obranu demokracie ve výzvě „Braňme přeměně ČR v policejní stát!“ (je k dispozici na adrese klubod.cz/branme-premene-cr-v-policejni-stat/). Takové propojení a spolupráce musí být pochopitelně obousměrné. Veřejné protesty na obranu demokracie jsou totiž politické akce, a pokud to na nich nebude vidět, ničeho nedosáhnou. A demokratická parlamentní opozice se neprosadí bez silné veřejné podpory.
Jan Scheinost, 30. 3. 2018 (příspěvek KOD na FB)

Komentář: Na otázku „Proti čemu by se mělo demonstrovat“, se mi chce napsat proti ničemu. Protože pokud něco chceme dosáhnout, tak se to stává cílem. Naopak „proti“ je boj, jsme sice bojovně naladěni, ale tak nějak nesourodě až partyzánsky, i to je třeba si uvědomit.

 „Demonstrace je shromáždění lidí na veřejném prostranství za účelem předvedení společného názoru, zpravidla politického rázu. Účastník demonstrace se nazývá demonstrant.
 
Demonstrace může mít význam jako: ukázka, protest, vojenství (klamný útok k odvedení pozornosti nepřítele od směru hlavního úderu) nebo je demonstrací logiky.
 
Logika má více významů – v češtině se běžně používá ve smyslu myšlenková cesta….“, konec citátů a definic.
 

Demonstrace tedy může vyznít například takto:

– Na Murinovu podporu a podporu všech, kteří ztratili a ještě ztratí Babišovu důvěru. (Není tady jen Babiš, že ano?).
– Na podporu demokratických stran, které odolávají nabídce vládnutí bez demokratických zásad deklarovaných ústavou.
– Předvedení společného názoru, který by neřešil jen to co nechceme ale nebál se naznačit cestu nápravy, pokud ji zná. Protest neradikalizovat, ale dát mu myšlenkový směr.

Z duše nesnáším hesla typu „Babiše do koše„, podívejme se, jak si dnes vede Jakeš, jak komunisté. Nehledě k tomu, že za téměř 30 let se nacházíme už někde jinde.

Zdenka Wagnerová, 1. dubna, diskuze na FB, téma demonstrace 9. dubna
 

Svítí nám všechny výstražné červené kontrolky. Kompromisy s ďáblem zpravidla nekončí nijak dobře. Je nejvyšší čas, aby si opozice proti komplotu Zeman-Babiš-Okamura-komunisté uvědomila svou osudovou zodpovědnost. Tato mocenská osa není o nějakém pevném a nerozborném přátelství, je to jen účelové spolčení kumpánů, ale funguje, a to dosti bezohledně. Demokraticky smýšlející politická opozice se musí propojit s demokraticky smýšlející veřejností a razantně se postavit zlu, které nebezpečně metastázuje. Bylo by dobré mít akceptovatelného spíkra tohoto propojení, aby se ten společný potenciál politického a občanského vzdoru netříštil a neoslaboval. Čas totiž běží neúprosně
Petr Havlík: Babišovy metody, jak získat moc aneb Predátor na lovu, 24.3.2018

Hledáme šém, jak na Babiše, říká Kalousek, 22.3.2018, rozhovor

Plíživé destrukci demokracie je nutné v rámci Ústavy a zákonů bránit. Přitom je třeba hledat politické řešení. Klub na obranu demokracie se obrací na demokratické politiky i na organizátory veřejných protestů: chceme přispět k tomu, aby se propojila demokratická politická opozice s veřejnými protesty. Jedno bez druhého nemá naději na úspěch. A návrat k parlamentní demokracii musí být nakonec potvrzen svobodnými volbami.
Prosíme občany, aby nás podpořili svými podpisy KOD, 22. března 2018

A za třetí: politický odpor by měl být organizován v první řadě demokratickými politickými stranami, tedy těmi, co jsou legitimizovány volbami a sedí v parlamentu. U nás se po listopadu 1989 postupně prosadilo pojetí „občanské společnosti“, která je nad stranami a strany jí mohou nanejvýš sloužit. „Občanská společnost“ si nezískává mandát volbami, ale happeningy, které při větší účasti přerůstají v demonstrace, na něž jsou politické strany, pokud budou hodné, připuštěny. Jenže politické strany (standardní, tradiční) jsou daleko povolanější a víc se hodí k tomu, aby pořádaly, je-li toho třeba, i demonstrace. Mají k tomu daleko víc prostředků než „občanská společnost“, která bývá často nakonec vydána všanc tomu či onomu miliardáři. Je třeba jednak důvěřovat „standardním“, „tradičním“ politickým stranám a zároveň na nich chtít, aby plnily svou nezastupitelnou roli při obraně právního státu a parlamentní demokracie. Nemohu se přitom zbavit dojmu, že demokratické parlamentní strany se u nás až příliš snadno smířily s rolí jakýchsi nechtěných a obtížných pomocníků (proč např. nestaví kandidáty do prezidentských voleb?). Pak se jim snadno stává, že jen bezmocně asistují při nepříliš povedených veřejných akcích.
Demonstrace za svobodu a demokracii se moc nepovedla  – B. Doležal, 28. února 2018
https://echo24.cz/a/S94j7/demonstrace-za-svobodu-a-demokracii-se-moc-nepovedla