Budovatelská

Tak se bude zakazovat, aby naše svoboda po prázdninách kvetla ještě více, radostněji, nejlépe ve tvaru 3 plus 1 a zdarma. Ne nadarmo se říká, že co je zdarma přijde hodně draho. A my dostáváme všechny tyto skvělé zákazy a nařízení relativně zdarma. Navíc jsou za ně jedni pokutovaní, druzí tleskají ručičkami, jak jim to režim nandal – podvodníkům. Ve skutečnosti jsou to přestupníci, jak zmínil T. G. M., o přestupnících však někdy příště, dnes o nás.

Tak nám je, těm co to už jednou zažili nebo znají z vyprávění smutno. Smutno, ale ne zoufalo nebo bojácně. Taky bojovně se nenosí, natož budovatelsky a výraz regenerace se používá snad ve vztahu k pleti nebo sil uniklých při adrenalinových sportech. Proti tomu moru zakazování je třeba se postavit hned zpočátku. Otevřít okna a vyvětrat, nevěřící poučit, protože mnohý mladý si myslí, že zákazy donesou blahobyt všem. Nepřinesou, blahobyt se nerozdává, neexpeduje, nevozí na křídlech Kaťuší ani Tamar, blahobyt se buduje.

Těžko vybírat a psát slova, vesměs byla zprofanována, obdobně jako vládnutí a to proto, že nedošla naplnění. Blahobyt mají jen někteří, když jej mají, ve snaze aby vynikli, blahobyt nepustí dál, mezi lid, jeho humanizace se nekoná. Budovat se nedaří, zpravidla dojdou síly těsně před domnělým dosažením náznaku blahobytu, spokojíme se s blahobytem vlastním, tzv ego-blahobytem. Vládnutí se pak  omezuje na boj o blahobyt, křesla a Hrady, přitom vládnutí je velká odpovědnost. Kdepak jsou myšlenky chlapce Oscara, který chtěl být buď hudebním skladatelem nebo králem, obojí považoval za těžké, „člověk ale takto může udělat hodně dobrého“, řekl a uvažoval takto v první dekádě devatenáctého století na cestě z Hanoveru do Paříže, později se stal králem, švédským králem. Před tím ovšem složil pár hudebních skladeb.

Závěr: Příští série otázek bez odpovědí bude na téma – písně a jejich sdílnost. Sdílnost jako vypovídající schopnost nikoliv jako sdílení. Neboť je velice těžké v krátkých sděleních obsáhnout byť jen díl toho, co všechno jsme si dlužni v otázkách sdělení ve smyslu komunikace a mluviti spolu. Mluviti spolu, nikoliv o sobě, což spadá do kategorie pavlačových pomluv nebo-li drbů. Za pozornost pak stojí i mluva proti sobě, spadající do kategorie „soutěž politických stran“, výchozí bod občanských válek. Hybridní se jim říká snad jen proto, aby se nemuselo říkat neopolitické. 

Zdenka Wagnerová ★ 13. června 2017 ★ Otázky bez odpovědí